Log In

Zajímavosti z divizního kola playoff NFL

Zápasy divizního kola playoff skočily bez výjimky rozdílem jednoho touchdownu. Průběh však byl různý. Na úvod stojí za to zmínit, že v tomto kole playoff vyhrály všechny domácí týmy a po dlouhých letech tak do konferenčního finále postupují týmy, které skončily na konci základní části ve svých konferencích první, respektive druzí.

New England Patriots vs. Kansas City Chiefs 27 – 20

Zápas ukázal především 2 věci.

Za prvé. Bill Belichick umí svůj tým Patriotů skvěle připravit takticky soupeři na míru. S návratem wide receivera Juliana Edelmana konečně mohl týmu vrátit identitu krátké a svižné passové hry, která tak skvěle otupila veškerý pass rush a tlak soupeře. Hned první drajv jasně ukázal, že New England nebude ztrácet čas pokusy o běhovou hru proti tuhé defenzivní lajně Kansasu a místo toho roztáhl svůj tým do šířky. Může si to dovolit, quarterback Tom Brady je v této roli skvělý a chirurgický přesný.

Statistika týdne: Tom Brady byl pod tlakem (angl. under pressure) v 9.3 procentech dropbacků, tj. passových her. To je zatraceně málo.

Za druhé. Kansas City nebyl připraven na dotahování skóre. Jak jinak si vysvětlit totální kolaps na konci čtvrté čtvrtiny, ve kterém nebyli schopni zvýšit tempo a hrát rychle. Času bylo méně než 5 minut a tým musel skórovat 2 touchdowny, v takovém případě už nemůžete ztrácet čas huddlem, pokud časomíra běží. Sami hráči měli několik příležitostí vyběhnout ze hřiště (a tím zastavit čas) a neudělali tak. Bylo by to na úkor jednoho nebo dvou yardů, čas byl ale v ten moment důležitější měnou. S odstoupením Jeremyho Maclina ze zápasu ztratil Kansas veškerý lesk na pozici wide receivera a ten nedostatek zkušeností se projevil.

Arizona Cardinals vs. Green Bay Packers 26 – 20

Bez dizkuzí zápas kola, kterému nechybělo nic, hlavně napínavý závěr. Ještě dvě minuty po skončení jsem seděl s pusou dokořán v šoku. Oba týmy si vybraly svůj podíl dobrých a špatných chvil. Tak například:

Arizona. Quarterback Carson Palmer nebyl úplně ve své kůži. Byl jsem překvapen kolik špatných hodů vypustil ze své ruky. 2 interception na svém kontě si plně zasloužil a mohlo to být mnohem horší. Obránci Green Bay upustili z rukou nejméně dvě další. Někdy štěstěna prostě stojí při vás. O pár her později se znovu přiklonila k Palmerovi a odraz hodu do zahuštěného prostoru skončil v rukou jeho receivera pro touchdown.

“Je snadné se užírat špatnými hody,” řekl Palmer po zápase. ”Mám ale z podobných situací mnoho zkušeností, takže vím, že musíte zapomenout a jít dál. Na nic jiného nemyslet.” A tak taky udělal. Hra zápasu totiž předcházela závěrečnému touchdownu v prodloužení. A byla to krása. Pod velkým tlakem, Palmer se vyhnul několika dotírajícím soupeřům, odmítl sack, ale především nespustil oči z pole před sebou. Tam našel Larry Fitzgeralda na levo přes ruku, úplně volného. Protože Palmer není zrovna známý pro podobné improvizace, obránci se všichni přesunuli jeho směrem a Fitzgeralda nechali úplně volného. Svému týmu získal 75 yardů. Povšimněte si také jeho stiff arm (natažené ruky proti obránci) v běhu, aniž by se podíval.

Arizona tak dotáhla do konce zápas, který trenér koučoval velice agresivně od samého začátku. V prvním dobrém drajvu šel pro čtvrtý down a 1 yard a proměnil. Tleskám. V samém závěru čtvrté čtvrtiny zase agresivně zavolal passovou hru, když všichni čekali, že Arizona jen poběží a nechá uplynout co nejvíce času. Tady už bych si dovolil nesouhlasit, 40 vteřin které tím Aaronu Rodgersovi nadělil do klína mohlo udělat rozdíl (jak jsme viděli). Navíc samotná hra byla designový fade pass na samý okraj hřiště a i v případě proměnění by Fitzgerald pravděpodobně vyběhl (/byl vystrčen) ze hřiště a čas by se opět zbytečně zastavil.

Green Bay nastoupil do hry s pouze 4 wide receivery v kádru. James Jones byl efektivně pokryt shutdown cornerbackem Patrickem Petersonem (čili de facto mimo hru) a když Randall Cobb odstoupil se zraněním hrudníku, tlak zápasu padl na dva neznámé hráče, se kterými quarterback Aaron Rodgers nebyl zápasově sehraný. A to se projevilo. Úvodní field goal mohl být touchdown, kdyby Jared Abbrederis běžel routu tak, jak ji Rodgers hodil. S postupujícím časem se však vzájemné spojení zlepšovalo a vše vyvrcholilo neuvěřitelným hail mary passem na Jeffa Janise, wide receivera ze sedmého kola draftu 2014.

Packers jednoduše odmítali zápas vzdát. Arizona je zastavila na čtvrtý down 2 a půl minuty do konce zápasu. Nevadí. Zatlačila na čtvrtý a 20 yardů minutu do konce na jejich vlastních 4 yardech. Žádný problém. Zbývalo 5 vteřin a překonat 41 yardů vzduchem. Pfffff, to už tu bylo. Touchdown. Jde se do prodloužení.

Dokonce i hod mincí před prodloužením nebyl jako jindy. Rozhodčí jej musel opakovat, protože se podle při prvním hodu netočila. Kdo to kdy viděl. A měl pravdu. Kdyby se o tohle pokoušel úmyslně, tak by se mu to ve 100 případech ze 100 nepovedlo. No a zbytek už víte.

Carolina Panthers vs. Seattle Seahawks 31 – 24

Tahák kola, který sliboval napínavou bitvu dvou skvělých quarterbacků a tuhých obran. Takový úvod jsme však nečekali ani ve snu. Doslova smršť v podání Caroliny a než jste si narovnali polštář na gauči, skóre bylo 14 – 0.

Ofenzivní linie Seattlu nápadně připomínala ementál a Russell Wilson pod tlakem začal kupit chyby. K tomuto zápasu jsem připravil menší video rozbor několika úvodních her zápasu, takže pokud jste zápas neviděli, tak doporučuji zhlédnout. Kdo po poločase zklamaně nepřepnul a vydržel, nakonec nemusel litovat. Carolina povolila šrouby a v útoku začala hrát až příliš konzervativně. Russell Wilson se chopil šancí a dotáhl skóre Seattlu na 24 bodů. Sedm však chybělo a zázračný onside kick se tentokrát nekonal. Paní štěstěna řekla dost. Seattle však zaslouží pochvalu za svou nezlomnost a odhodání po poločase o takřka ztracený zápas ještě bojovat.

Po sezóně čeká fanoušky Seahawks pravděpodobně smutný odchod velice oblíbeného runningbacka Marshawna Lynche. Letošní sezóna jasně ukázala, že hra týmu už na něm nestojí a s $6.5M platem se nabízí levnější řešení v podobě Thomase Rawlse. Ještě vyřešit napjatou situaci se safety Kamem Chancellorem, aby se neopakovala jeho stávka za vyšší plat a budoucnost je růžová. Seattle má díky chytré práci svého manažera všechny své klíčové hráče pod dlouhodobou smlouvou.

Denver Broncos vs. Pittsburgh Steelers 23 – 16

Poslední zápas kola ukázal, jak důležité může být pořadí na konci základní části. Zatímco Denver měl bye week, čili se minulý týden v klidu připravoval a hojil rány z náročné sezóny, Pittsburgh musel nejprve přejít přes Cincinnati. Vypjaté utkání si vybralo svou daň v podobě zranění. Chyběl hvězdný wide receiver Antonio Brown a také rameno quarterbacka Bena Roethliesbergera nebylo úplně stoprocentní. Hody měly švih jako jindy, ale v tváři Big Bena šlo vyčíst bolest.

Osud nevýrazného zápasu se překulil na stranu Denveru 10 minut před koncem, když runningback Pittsburghu F. Toussaint ztratil míč a soupeř to potrestal dlouhým sedmiminutovým drajvem do touchdownu a vedení už nepustil. Byl to však zvláštní pohled na Denver, 2 roky poté co s Manningem doslova tříštili jeden ofenzivní rekord za druhým. Tenhle tým nemůže být více jiný. Až turnover obrany a rozjetá běhová hra přinesla body a vítězství. Recept na vítězství v tomto roce.

Ne že by Manning byl nějak špatný, průměrný přinejhorším, ačkoliv jeho receiveři mu příliš nepomáhali svými častými dropy. Když o něm Chris Harris po zápase prohlásil: “Hru řídil dobře. Žádné turnovery, to jsme potřebovali,“ nemohl být více trefný.

Perličkou zápasu byl Peytonův skoro sebe-sack. Manning je dobře známý pro svůj strach o zdraví, když mu teče do bot a vidí, že sack je nevyhnutelný, neváhá upadnout na zem a předejít tak tvrdému hitu od soupeře. Něco podobného předvedl v neděli, jenže předčasně. Protože se ho nakonec soupeř nedotkl, rychle vstal a zkompletoval přihrávku na svého receivera. Rozhodčí v reakci na jeho pád nepískli a nechali ho hrát, takže vše platilo. Trenér Pittsburghu se vše snažil reklamovat a argumentoval, že hra skončila, když Peyton Manning sám sebe vzdal pádem na zem, na situaci však není podle pravidel dovolena challenge, a tak kuriózní situace platila jako úspěšný hod.

Los Angeles Rams

Pokud tento tým NFL neznáte, měli by jste si začít zvykat. Takže: jak je to s tím stěhováním St.Louis Rams do Los Angeles? Nejdřív trocha historie. Tým Rams se zrodil v Clevelandu v roce 1937, kde odehrál 8 sezón a poté se přestěhoval do Los Angeles, potažmo Anaheimu. Zde setrval dlouhých 49 sezón, upadající týmové výsledky však znamenaly také úpadek zájmu a klub tak putoval v roce 1995 do St.Louis. Počínaje příští sezónou se vrací do L.A. kde v příštích několika letech vyroste nový stadion, ke kterému bude patřit také velké zázemí pro NFL administrativu a média.

To byl koneckonců také rozhodující faktor, který pomohl získat vlastníkovi týmu – Stanu Kroenke rozhodující hlasy k povolení přesunu. Ve hře zůstává tým San Diega Chargers, jehož majitel má rok na to, aby se dohodl s Kroenkem o sdílení stadionu a přesunu, jinak tuto příležitost dostane Oakland Raiders. NFL zároveň podpoří každý z těchto týmů ve snaze o vybudování nového stadionu injekcí $100M, pokud se rozhodnou setrvat v současném místě. Jak vidíte, jde o peníze. Jako vždy.

Než bude nový stadion stát (cca 3 roky), budou Rams hrát v Coliseu, stánku místní university USC, kde ostatně působil naposledy před 37 lety. Tehdy tým vedl na hřišti jako quarterback jistý Archie Manning. Týmové barvy, logo a design zůstane v podstatě stejný jako v St.Louis.

Co ještě stojí za řeč

a. Minulý týden se zaplnila všechna volná místa hlavních trenérů v NFL. Zvláštní je, že do jednoho se nových pozic dočkali ex-ofenzivní koordinátoři a útočně smýšlející trenéři. Uvidíme v příští sezóně víc touchdownů?

b. Hail Mary Aarona Rodgers jste jistě všichni viděli. Málokdo by ten míč hodil pod tlakem tak jako on. Práce pod tlakem je vůbec jeho specialita. Podívejte se jak svému spoluhráči po snapu ukázal blitzujícího obránce na blokování a následně zkompletoval přihrávku na druhou stranu.

Co nás čeká příště

Playoff pokračuje Konferenčním finále a schyluje se ke klasice posledních 17 let. Když se na hřišti střetne Peyton Manning (Denver Broncos) a Tom Brady (New England Patriots) je to jako souboj titánů. Historii těchto střetnutí více favorizuje Bradyho, jenže letošní obrana Denveru bude tvrdým oříškem. Ačkoliv se bude hodně mluvit o souboji quarterbacků, pravda je, že na hřišti se potkají až při závěrečném potřesení rukou. Ten podstatný souboj se bude odehrávat mezi ofenzívním plánem trenéra Patriots – Billa Belichicka a defenzívním schématem koordinátora Broncos Wadea Phillipse. A fanoušci se nemůžou dočkat.

Statistika příštího týdne: Quarterbeci P. Manning a T. Brady se potkají v playoff po páté v kariéře. Nejvíc ze všech QB dvojic v hostorii.

Obskurní statistika příštího týdne: Jeden z dvojice P. Manning a T. Brady postoupí do Super Bowlu a bude to tak dvanáctý z posledních třinácti, ve kterém nastoupil jeden z trojice quarterbacků: P. Manning, T. Brady nebo B. Roethliesberger.

Druhý zápas mezi Carolinou a Arizonou také na papíře nabízí vše, co si od amerického fotbalu můžete přát. Nejlepší útok sezóny (Arizona) proti agresivní obraně Caroliny (nejvíce takeaways v NFL). A pak tu ještě máme quarterbacka Cama Newtona. Držte si klobouky.

Patří do:

Komentáře

Log In or Create an account

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie, které zlepšují zážitek z navštěvování webu. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie, které zlepšují zážitek z navštěvování webu. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Zavřít